...

Trocha hudby pro rozjímání

Navečer dorážíme do Geirangeru, ale pálíme dál, až na západní okraj do campu. Parádní výhled na stejnojmennou vesnici a obrsovskou loď AIDA.

Sedím si tak u nejzazšího okraje moře, sám, a hlavou mi lítá jedna myšlenka...

Nejnavšťevovanější místo a ani noha.Možná je to tím, že je sakra brzo, rozhodujem se zajet na Dalsnibu, jak sem psal...













Hnědavé řasy

líně vlajou tyrkysem

- Geiranger!

Navečer sme se protáhli lodí přes ten slavný fjord. Po stranách sme sledovali staré farmy, na kterejch už nikdo nežije. Jedna byla postavená na vysoké skále a jediný přístup byl žebříkem.

-ta farma, ta byla faakt vysoko.

-yep, pokavaď se vybírali daně a oni nechtěli dát, prostě vytáhli žebřík nahoru, čéče. Nekecám,ale to už je dávnějš.

-faaakt?

-jóó, a taky děcka, když ty si chtěly hrát na dvoře, musely být přivázané dlouhým špagátem, aby nesletěly dolu...

-tyyy vole...ale jak tak dostali ty krávy???

-jóó, to bych taky rád věděl

V noci sme hráli karty, myslím, že sem vyhrál. U toho někdo vytáh lahev slovenské kořalky, snad z meruňek, pěkně jemná. Taková co tě uzemní ani nevíš.






Né fakt, sázka byla, kdo prohraje, musí vstávat o půl hodky dříve a nachystat snídani. Situace se začla vyostřovat asi po půl hoďce, nakonec to padlo na Slavku.


 
Po ránku sme měli fofry, všechno sbalit a vypadnout co nejdřív, čekala nás sakra dlouhá cesta. Myslím, že její část se jmenuje “orlí cesta” a pak taky Trollstiegen. Tyhlety serpentiny jsou snad ještě horší, než na tu vyhlídku, cesta je tak úzka, že nám pod kolama odpadávají kamínky rovnou do kilometrové strže po náma. Pro tyhlety skály by jeden klidně mohl žít. “JoooodlajdyYy!”

Strouhali sme si to přes Atlanterhavsveien, jednu z faakt perfektnich silnic, táhne se přes moře po několika mostech, je zalitá paprsky zapadajícího slunce a je tu cejtit moře. A ryby.Trochu 

“Poslední zastávka tenhle den je Kristiansand, malé přístavní městečko, ležící na třech ostrovech. Tam máme i chatku.” vozývá se ze zádu, Henrieta

“Tak na to šlápnem, ať můžeme to městečko i profrčet” oponuju a dupu na plyn.

Udělalo se hezky zrovna jak sme dorazili. K tomu všemu sme se do města dokodrcali přes 6 kilásků dlouhý podmořský tunel. Pokud máš klaustrofóbii kámo, vyskoč si až na dně, na cígo...

       -  Hele nevíte co tady dělá ta helikoptéra?

       -  Asi se něco stalo, logicky néé!?!

       -  Ale prd, čum na to! Norové v létě na lyžích,                   oni se s něma asi faakt narodili!

Jeden malý závod na letních lyžích, ti chlapi to opravdu proháněli, a pak se tohleto městečko propadlo zase do snu. Ospalá nálada panovala i mezi náma, jak se zdá. Všichni remcaj “co takhle naskočit na loď zpátky, přímo do chaty??”

       

       Zlatavě třpytí

          voda se v zálivu

             -pišťí čajka

Narazíme však na malou kavárničku. Ona zas není tak malá, hlevně několik set let stará. Jmenuje se to tam Dødeladen, co já vm snad podle toho, že tam pracovali s mrtvolama?(v překladu by to mělo znamenat naložená mrtvola) Tenhle kus historie je třeba ještě vočíhnout…Jen tak tak sme se dokodrcali zpět a na chatě, co já vím?

             Dødedalen -

       staré kaffe a křikot

          kavárna u mola



http://www.dodeladen.no/

Poslední den sme se potulovali ještě chvíli na západním pobřeží, navštívili sme přímořské městečko Den, nebo jak se to menovalo. Mimochodem tam maj parádní rybí baštu, takovou polívku sem ještě nejed.Celá ta hospoda je v námořnickém duchu. Na stěnách visí obrázky všemožných těch mořských potvor, kresby či litografie námořníků, reků co kdysi brázdili nejeden oceán a umírali pro lidskou touhu.

 -  Podívej, tahleta restaurace má přesně uprostřed              loď!!!

 -  to jako myslíš na sezení???

 -  Joo!!!Na tu druhou se vybodnem, co říkáte?!!

 -  Ahha, tak proto. Co bys bez té loďky dělala...

A na večer, zase Poláci. Tentokrát banda asi 30 starejch, ale veselých lidí. Přímo před našim utulkem si rozdělali tábor a se zpěvem se pustili do vopíkání párků. Poslední noc na cestě byla sťísňující, nejen představou budoucna, ale i přítomností. Najdi střed...

Pak už jen cesta, ta leží vždycky před tebou v celé šíři, ale ty nikdy neuvidíš cíl. Směr máš, tak se prostě rozjeď...

Užitečné linky:

http://www.visitmolde.com/no/Produkt/?TLp=32362

http://www.bryggjen.no/restaurant  (tak tenhle odkaz není ta restaurace, kde sme byli, je to kousek od toho)

Všem děkuju za trpělivost s jakou jste ochotní čelit nástrahám mé psýché, za podporu na cestách a sledování tohodle...Fotografie s podpisem od 1000 kr.