sobota 25. listopadu 2017

Poslední dobou se na internetu, obzvláště pak sociálních sítích, objevuje jakási výzva “MY JSME LES“. Rád bych se tímto článkem připojil a vyjádřil jiný názor. Já nejsem LES, jsem ČLOVĚK. Ale les mám hluboko v srdci a miluji ho. Podle jedné svaté knihy několika náboženství Nás Bůh určil opatrovníky a správci jeho statků. Není tedy na nás, postarat se moudře o to, co je tu v sázce?

Avšak mohlo by se jevit nadmíru pošetilé, aby člověk z města, žijící v papírové krabici “IKEA“, obklopen teplem a světlem odkudsi, nehledě na denní používání beztak 8-vrstvého toaletního papíru, se zarytě hlásí k hnutí podporující stop těžbě lesa. Je na pováženou, jakou silou dokáží jedni jít proti ničení, ale pokrytecky přehlíží již způsobené. Ne lesníky, nýbrž námi lidmi. Ano, mluvím o černých lesních skládkách a odpadcích, rozházených kolem turistických cest.

Naopak díky rozumné výsadbě a těžbě se můžeme obklopovat všemi těmi nádhernými, přírodními materiály.
Ochranáři mluví o devastaci krajiny, způsobenou lesníky a myslivci, o mizení divoké přírody a její zvěře. Ano, je pravdou, že tyto tendence tady jsou, ale s postupujícím uvědomováním roste i míra ochrany lesa u lesníků.




Teď trochu čísel. Plocha lesa v Česku činí 2,7 miliónu hektarů, tedy 34% celkové výměry naší země. Lesníci vloni vytěžili 17,6 miliónu m3, což zvedlo předloňskou těžbu o 9%. Nejvíce těžené dřevo je, se svými 79% smrk, pak borovice s 8% a buk se 4%. Nemalou část z těchto čísel tvořila takzvaná nahodila těžba. Pro vysvětlení je to těžba po přírodních katastrofách, hmyzích škůdcích a jiných faktorech.
Uměle se les vysadil na 19 929 hektarech, což je o 6% více, než předloňský rok. Přirozené zmlazení (rozuměj obnova) proběhlo na 4813 hektarech. Tolik k číslům, která mluví jasně ve prospěch lesníků. Avšak ve hře jsou další faktory, převážně stát s jeho normami k dosažení dotací, poptávka po vybraném druhu dřeva, nebo rychlost růstu.
Hlavním, ovšem dost opomíjeným problémem jsou převážně smrkové, či borové monokultury se všemi problémy z tohoto vyvozenými. V přírodě se monokultury běžně nevyskytují, snad jen rákosiny a invazivní druhy, které dokáží za jistých podmínek zlikvidovat původní rostlinstvo. Jakákoliv, ať už lesní, či zemědělská monokultura je náchylná vůči různým škůdcům, snižuje se biodiverzita, vzrůstá eroze půdy a až neschopnost zadržovat vodu. Pojďme se podívat blíže na monokultury smrkové. Ty nám na jednu stranu skýtají výborné dřevo s užitím ve stavebnictví, nábytkářství, na stranu druhou ale nejsou dostatečně odolné vůči povětrnostním vlivům, jak jsme se mohli přesvědčit nedávno. Jen na Luhačovicku spadlo přes 4000 m3 smrkového dřeva během jediné vichřice. Nehledě na možné následky, ublížení na zdraví a jiné, jaké mohou takovéto polomy napáchat.

Proto je nejen pro mne důležité pochopit, že pravda se neskrývá (alespoň u nás v Česku) ve vázání se ke pamětnímu tisíciletému stromu, jako tak v pochopení přírodních procesů a co největšímu přiblížení se k nim. Ekologií je udržovat a vysazovat nejen lidem prospěšné stromy, nýbrž i druhy, které budou přirozeně rozšiřovat biotopy rostlin i živočichů a zkvalitňovat ochranné prvky. Tím se bude skladba lesa více méně blížit přírodní sukcesi a bude zde hrát roli vyváženost. 




To je důvod, proč nejsem LES, ale člověk co LES miluje. I proto jsem už párkrát les od odpadků čistil a vždy, když ho navštívím, se podřizuji jeho pravidlům. Ano, někdy i s motorovou pilou v ruce.