cup of World

Rozjeď to kámo...   http://www.youtube.com/watch?v=xvCEgNgphyQ


Kolem týhle cesty byla řada potíží. Zapoměl sem adresu na vstupence, pak sme měli problém s dopravou, ale spíš však s domluvu...

Rozumíš, autobus, ten zatracenej autobus nejel, NIKDO nejel. Skejsli sme na nástupišťi dvě hodiny, naštěstí od tamaď jel i vlak, takže sme nakonec vyrazili na cestu.

    And then we HIT the road... 

                                                                                                                                                            

Cesta byla fajn, víš co, krajina plná sněhu, větrné vlny z vlaku lámou vzduch a vytvářejí parádní obrazce.

Welcome at Lillehammer...

Na kopci to bylo fajn, zima, lyže, sníh, ale žádné KAFFFFFFE...

 

Skááákej kámo, ty skoky mě vážně bavily. Válej si to 9 pětek v hodce a hoppa. Nedal bych to, kolena by se mi roztřepaly, jen co bych vylez nahoru. 

                        

                   Obdivuju ty LIDI , 

       pokřižujou se a prostě jedou vstříc 

       všem nebeským vozům. Pane jo!!!                                                  

   

Ponoříš se do ničeho. Jen tak ti vítr profukuje ksicht, hlava musí být prázdná všeho. TO je ono, oni to mus mít...

Byla tam obrovská parta Poláků, narvaní jak děla, a jen pořvávali to svoje “ KURWA wieš “. Veselá partička. Pak sme je potkali ještě na vlakáči, pohukovali tam po jedné slečně, co se tam vrtěla a uklízela...

                                   Flate brød 

                                                                         

 Tak tahle akce byla fakt hustá, oblaka kouře z cigaret, vůně pečící se mouky a příjemné teplo. Za voknem vidíš padat déšť, ty si vychutnáváš domácí, typicky chleba a je ti fajn. 

K tomu samozřejmě kaffe. To se tady pije prostě furt, rozumíš. Ráno, v poledne, na večeři, před spánkem, během spánku. Just every time you want...

  Would you like a coffe?

Paní máma zdatně válela těsto, rozválila si to až na tenoučkou placku, že už to snad víc nejde. Pak šup s tím na velký sporák a jedééém. Jan vše obratně přehazoval, překrýval, votáčel a jiné všemožné kousky předváděl. A to na prostoru zhruba 2 krát 2 metry. Úžasná harmonie...

   

                  Nakonec sme dělali, teda ONI, já jen očumoval, druhý speciální typ, 

ale fakt už nevím název. Ale je to něco jako palačinky.

 

 

                                                                     Well,                                                                                                                                      what I talk about, just everything is saved in a small pieces of a day, you know.                                                                                                                                                                                                                                        What is future, past?... You can look for life, but life is here, just now...