Drammen ´eN´ base

Na začátku byla věta - “pučíme si káru?!” Dostali sme parádní C4-ku aa už sme jeli. A way has been loong, about 400 miles...

Tak tenhle kostelík je hodně starý, postavený kolem 13. století. Celý ze dřeva, akorát mě tam chybi trošku oken, ale tohleto je u norských kostelů docela bežné.

Jakmile vstoupíš na ´svatou´ půdu začne to. Všechno ztichne, nikde nikdo, posvátná úcta halí tohle místo odpočinku a vstupu do nových sfér. I slunce má tady výrazně tmavší barvu, nehledě na chuťi. Ta se na jazyku lepí, přežvykuju a prostupuje mě to až do samého nitra...

                                                                           I                                  do not know why, maybe I like a cyberpunk, but this photography looks just as from Blade Runner movie. “It won´t be a brighter futere, machines comes now. But I AM one of a men, who will change the world.”

                                                                                                                                                                  

 Ale jinak sme na místě, kde stojí největší skokánský můstek v Norsku, “Vikersundbakken”. Byla to fakt síla, jen vyšlapat nahoru a to sme použili schody kolem. Si představ čéče, sedíš na hoře, na nohách lyže a kus hadrů, helma a rukavice. A pod tebou 220 metrů. Jedééééém. Vítr do plachet, nebo proti??musí to být šílený pocit...

Taky sme trochu prochodili Drammen, jedno skoro přístavní městečko na jihu. Líbílo se mi to tam, i když zevly potkáš asi všude. Ale kdyby se alespoň nějakou čiností snažili vydělávat prachy, šupnout si před sebe fotku ŽENUŠKY A DĚTÍ z Jerevanu. Čekat...

http://cs.wikipedia.org/wiki/Drammen

 http://en.wikipedia.org/wiki/Bragernes_Church

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               Krajina kolem je parádní, všude zamrzle stromy, jezera a další zmrzlé věci. Ale sníh už pomalu ustupuje. The spring is coming.Ale kousek dál je možné jít jen tak ven, projít se polem a vychutnat večerní mléčnou dráhu, pára se ti rozplývá nad hlavou a ty TO VÍŠ...

                                   Víš jak, je to fajn, sedíš, piješ víno a kecáš.
                                               Tenhle víkend, sem si faakt parádně užil. 
                                                        A pak taky díkec, velký díkec,
                                                   kamarádům, které sem potkal a poznal

A jeden pohled průčelím vstříc kobaltovým skřítkům. Prej teda stále těží, ale jakmile uvidí člověka, zmizí.

Poslední fotografie tak trošku “Kubenovka”

                        Hezký den, kámo...                                                    

the Killer

Nothing changes, everything changes.Can see everything runs fast, everything changes fast. Go ahead!!!

Turn on for good rhytm!!!

An Exhibition at the underground music club Vrah. The group called Suroviii.(http://alternatiwa.ic.cz/)

What can I say?!?

We are not a group of man, We are the group of people who like art, photography and work together with others.

 Maybe?

         


What is truly ART? Art of making a life playful, I don´t know...I´m full of bulshit! Everyone sees

It starts early in the morning. Not so early, about 11, you know. Crazy ride to Roznov, nip out to a shop for a Wine, food and Tobacco.











Then arrive to our place, the place called the Killer. So crazy maan, new windows, mess is everyvhere. 

But, after while, I hear sound from opening beers, it starts be late. Everybody hangs on a wall.

Nothing plays, just in my head. Sloooowly rhytm of paradise.

Everything plays, everybody laughs, keep your mind clean, like a bodhi tree...

                                     Finally, we speak about a God. About the God in our

                                     hearts, about need of humbleness.Party is over, soon.

                                          

    

 Everything is losing in a cigarette smoke.

Hard morning, very hard in a sleeping bag. But nice day spent on the garden

  But soon, I´m ready hit the road. Again

Aand the beautiful spectacle over Roznov pod Radhostem

See ya, my Friends

                           
                             HVHJ


Turn on
tune in
and drop out...

http://www.youtube.com/watch?v=UtQpSGyPCBE

Who wants have a good without wrong, tidiness without mess, doesn´t understand the principles of the heaven and the land. Doesn´t know how things hang together...                                                                           Cuang-c, Great and Small ( Velké a Malé)

             
Dříve, než se rozzlobíš nad svým 
neblahým osudem,
měl by sis uvědomit,
že problémy a bolesti,
které tě sužují,
sis přivodil sám,

a to svými vlastními činy...

                                        Nazývejte mě, prosím, mými pravými jmény.
                                                                   (báseň od vietnamského buddhisty Thič Nhat Hahna)

Neříkejte, že zítra odejdu, protože i dnes stále přicházím.

Pozorně se dívejte:

Přicházím každou vteřinou, abych se stal

pupenem na jarní vetvičce,

drobným ptáčkem s dosud křehkými křidélky,

učícím se zpívat v novém hnízdě,

housenkou v srdci květu,

drahokamem ukrytým v kameni.

Stále přicházím smát se a plakat,bát se a doufat,

rytmem mého srdce je narození a smrt všeho živého.

                                       
Jsem jepice, proměňujíci se na vodní hladině

a jsem pták, který s příchodem jara doletí včas, aby jepici pozřel.

Jsem žába šťastně plující v průzračné vodě rybníku a jsem úžovkou,

která se tiše blíží a žábou se nakrmí.

Jsem děcko v Ugandě, jen kost a kůže,

s nohama tenkýma jak bambusové hůlky,

a jsem obchodník se zbraňemi, který smrtící zbraně do Ugandy prodává.

Jsem dvanáctiletá dívka, uprchlice na malé bárce, která se vrhá do oceánu poté,

co ji znásilnil pirát, a jsem ten pirát se srdcem dosud neschopným vidět a milovat.

Jsem členem politbyra

s obrovskou mocí ve svých rukou

a jsem oním mužem,

který svůj dluh musí splatit krví

mému lidu pozvolna umírajícímu

v táboře nucených prací.

Má radost je jako jaro, jež zahřívá květiny, aby rozkvétaly na všech cestách života.

Má bolest je jako řeka slzí, tak obrovská, že naplní všechny čtyři oceány.

Nazývejte mě, prosím, mými pravými jmény, abych slyšel současně svůj pláč i smích,

abych viděl, že má bolest I radost jedno jsou

Nazývejtě mě, prosím, mými pravými jmény, abych procitl a aby brána mého srdce

mohla zůstat otevřená, ta brána soucitu....