úterý 18. února 2014

                           
                             HVHJ


Turn on
tune in
and drop out...

http://www.youtube.com/watch?v=UtQpSGyPCBE

Who wants have a good without wrong, tidiness without mess, doesn´t understand the principles of the heaven and the land. Doesn´t know how things hang together...                                                                           Cuang-c, Great and Small ( Velké a Malé)

             
Dříve, než se rozzlobíš nad svým 
neblahým osudem,
měl by sis uvědomit,
že problémy a bolesti,
které tě sužují,
sis přivodil sám,

a to svými vlastními činy...


                                        Nazývejte mě, prosím, mými pravými jmény.
                                                                   (báseň od vietnamského buddhisty Thič Nhat Hahna)


Neříkejte, že zítra odejdu, protože i dnes stále přicházím.
Pozorně se dívejte:



Přicházím každou vteřinou, abych se stal
pupenem na jarní vetvičce,
drobným ptáčkem s dosud křehkými křidélky,
učícím se zpívat v novém hnízdě,
housenkou v srdci květu,
drahokamem ukrytým v kameni.



Stále přicházím smát se a plakat,bát se a doufat,
rytmem mého srdce je narození a smrt všeho živého.



                                       
Jsem jepice, proměňujíci se na vodní hladině
a jsem pták, který s příchodem jara doletí včas, aby jepici pozřel.




Jsem žába šťastně plující v průzračné vodě rybníku a jsem úžovkou,
která se tiše blíží a žábou se nakrmí.

Jsem děcko v Ugandě, jen kost a kůže,
s nohama tenkýma jak bambusové hůlky,
a jsem obchodník se zbraňemi, který smrtící zbraně do Ugandy prodává.







Jsem dvanáctiletá dívka, uprchlice na malé bárce, která se vrhá do oceánu poté,
co ji znásilnil pirát, a jsem ten pirát se srdcem dosud neschopným vidět a milovat.





Jsem členem politbyra
s obrovskou mocí ve svých rukou
a jsem oním mužem,
který svůj dluh musí splatit krví
mému lidu pozvolna umírajícímu
v táboře nucených prací.




Má radost je jako jaro, jež zahřívá květiny, aby rozkvétaly na všech cestách života.
Má bolest je jako řeka slzí, tak obrovská, že naplní všechny čtyři oceány.

Nazývejte mě, prosím, mými pravými jmény, abych slyšel současně svůj pláč i smích,
abych viděl, že má bolest I radost jedno jsou

Nazývejtě mě, prosím, mými pravými jmény, abych procitl a aby brána mého srdce
mohla zůstat otevřená, ta brána soucitu....

Žádné komentáře:

Okomentovat