rozjedem to, co říkáš?! (tuhle je odkaz na muziku, sice to není moc vhodné, ale tohle mnou teď hýbá)
Přední loď kostela, ozářená měsíčním světlem, ční v noc jako poslední maják naděje, vzdouvá se poryvy chladného nočního větru a na hořejší kupoli, jež téměř neznatelně vystupuje do dnešní úplňkové noci, dokáži jen stěží rozeznat chabé obrysy kříže. Po straně, téměř neznatelná, svítí jediná z hvězd, pohasínající, skoro jako by vyjadřovala veškerou mou mizící naději s tímto světem, jako by byla jen odleskem veškerenstva, jež odumírá a v posledku se rozpadá v prach.
Anděl šel kolem
v lese, temném lese, že?
Havran si kráka!
Strmé kámo -
v hoře sů kopce.
'Fííí', si vítr brumlá.
Pod šedou bání -
jelen hlavičku sklání.
Nežer mi stromky!

Přátelé moji!
Héj! Hvozdy se mnou kráčí
Šup do kopřiv - pálí
Ještě před sněhem
opadává si listí.
Vyhřátý domek.














Žádné komentáře:
Okomentovat