Hidden in umbrage, Maihaugen 

A bit of music

a Short trip. Littlehammer,one short stop at Lillehammer Kunstmuseum (ART museum), next stop Maihaugen.

That places is an open air museum. A lot of old houses stand everywhere in a big area surrounded by the city Lillehammer.






They say that Norwegian are tall all the people, you know, but their doorframes are so SMALL I always bump my head into a top.

Water surface

reflects journey of time

or vice versa?

Like an impressionist paints the nature its nature is everywhere you look. 

                 Or is that a dream???

I read Aborigines mythology and they truly believe our dreams create our reality... 

Is that my dream? My REALITY?

How aged birch three

- Maihaugen houses -

whisper to zephyr

                                   Tell me, what´s reality?

                                  

                            Trondheim

Hit the road, Jack!!!

Let the music PLAY !

It is not a long way. 

It is not a short way. 

It is the MIDDLE way.

   

Our journey started at thursday afternoon.

 Warm. 

I felt like in an oven. 

But the road passes fast. 

                                                       First stop and Your chocolade                                                              is liquid.   

As fast as the way passes the sun left us. Røros and its narrow streets welcemed us fully of light. But the city was EMPTY, we met the few people walked down the street.



Only suns´s rays shined through gaps between houses. 

• Hey, we need a beer!!!
• Yep, good idea, look there is a shop.
• Hit the road, guys.

• Bad idea, that´s the holy day, today.
• Ya Ya, I know, but we can try that...

We crossed a plateau looks like the american route 66. Straight road, nothing in front of you and you can dash away with demons behind the heels. Fucking speed limit, 80 km max. They are CRAZY,aren´t they?

                                                                                                                                                                                                        At evening( around 11 pm.) we got to Trondheim.  It´s not a big city. Naturally we got lost. The road we rode stretches along Trondheim and we forgot turn to the city. A detour was not sooo long.

Find a hostel was worst. We did eventually find that and we´re standing on a roof with midnights spectacle on the city suffuses the sunlight and smoking our last cigaret. Today.Or tomorrow?!?

Welcomes us -

eventide´s getting dark

shine even burns 

                                           

                                       

                                       How tulips-

                                       turned pink ultimate of

                                       May – cheeks to her

Great Trondheim -

slowly clothes itself

by shades of blooms   

    

We bobbed down to the city, walked criss-crossed every inch of that and found a small café nearby an old walking bridge. Good coffeey...

That coffe at bridge

        wakes me from my dreams

                         don´t meddle and go!

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                           Nidarosdomme (the cathedral of Trondheim) is truly beauteous dome I´ve ever seen. Those small sculptures of saints and kings aweken veneration in a soul...  

...

Drammen ´eN´ base

Na začátku byla věta - “pučíme si káru?!” Dostali sme parádní C4-ku aa už sme jeli. A way has been loong, about 400 miles...

Tak tenhle kostelík je hodně starý, postavený kolem 13. století. Celý ze dřeva, akorát mě tam chybi trošku oken, ale tohleto je u norských kostelů docela bežné.

Jakmile vstoupíš na ´svatou´ půdu začne to. Všechno ztichne, nikde nikdo, posvátná úcta halí tohle místo odpočinku a vstupu do nových sfér. I slunce má tady výrazně tmavší barvu, nehledě na chuťi. Ta se na jazyku lepí, přežvykuju a prostupuje mě to až do samého nitra...

                                                                           I                                  do not know why, maybe I like a cyberpunk, but this photography looks just as from Blade Runner movie. “It won´t be a brighter futere, machines comes now. But I AM one of a men, who will change the world.”

                                                                                                                                                                  

 Ale jinak sme na místě, kde stojí největší skokánský můstek v Norsku, “Vikersundbakken”. Byla to fakt síla, jen vyšlapat nahoru a to sme použili schody kolem. Si představ čéče, sedíš na hoře, na nohách lyže a kus hadrů, helma a rukavice. A pod tebou 220 metrů. Jedééééém. Vítr do plachet, nebo proti??musí to být šílený pocit...

Taky sme trochu prochodili Drammen, jedno skoro přístavní městečko na jihu. Líbílo se mi to tam, i když zevly potkáš asi všude. Ale kdyby se alespoň nějakou čiností snažili vydělávat prachy, šupnout si před sebe fotku ŽENUŠKY A DĚTÍ z Jerevanu. Čekat...

http://cs.wikipedia.org/wiki/Drammen

 http://en.wikipedia.org/wiki/Bragernes_Church

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               Krajina kolem je parádní, všude zamrzle stromy, jezera a další zmrzlé věci. Ale sníh už pomalu ustupuje. The spring is coming.Ale kousek dál je možné jít jen tak ven, projít se polem a vychutnat večerní mléčnou dráhu, pára se ti rozplývá nad hlavou a ty TO VÍŠ...

                                   Víš jak, je to fajn, sedíš, piješ víno a kecáš.
                                               Tenhle víkend, sem si faakt parádně užil. 
                                                        A pak taky díkec, velký díkec,
                                                   kamarádům, které sem potkal a poznal

A jeden pohled průčelím vstříc kobaltovým skřítkům. Prej teda stále těží, ale jakmile uvidí člověka, zmizí.

Poslední fotografie tak trošku “Kubenovka”

                        Hezký den, kámo...