Poslední dobou se na internetu, obzvláště pak sociálních sítích, objevuje jakási výzva “MY JSME LES“. Rád bych se tímto článkem připojil a vyjádřil jiný názor. Já nejsem LES, jsem ČLOVĚK. Ale les mám hluboko v srdci a miluji ho. Podle jedné svaté knihy několika náboženství Nás Bůh určil opatrovníky a správci jeho statků. Není tedy na nás, postarat se moudře o to, co je tu v sázce?

Avšak mohlo by se jevit nadmíru pošetilé, aby člověk z města, žijící v papírové krabici “IKEA“, obklopen teplem a světlem odkudsi, nehledě na denní používání beztak 8-vrstvého toaletního papíru, se zarytě hlásí k hnutí podporující stop těžbě lesa. Je na pováženou, jakou silou dokáží jedni jít proti ničení, ale pokrytecky přehlíží již způsobené. Ne lesníky, nýbrž námi lidmi. Ano, mluvím o černých lesních skládkách a odpadcích, rozházených kolem turistických cest.

Naopak díky rozumné výsadbě a těžbě se můžeme obklopovat všemi těmi nádhernými, přírodními materiály.

Ochranáři mluví o devastaci krajiny, způsobenou lesníky a myslivci, o mizení divoké přírody a její zvěře. Ano, je pravdou, že tyto tendence tady jsou, ale s postupujícím uvědomováním roste i míra ochrany lesa u lesníků.

Teď trochu čísel. Plocha lesa v Česku činí 2,7 miliónu hektarů, tedy 34% celkové výměry naší země. Lesníci vloni vytěžili 17,6 miliónu m³, což zvedlo předloňskou těžbu o 9%. Nejvíce těžené dřevo je, se svými 79% smrk, pak borovice s 8% a buk se 4%. Nemalou část z těchto čísel tvořila takzvaná nahodila těžba. Pro vysvětlení je to těžba po přírodních katastrofách, hmyzích škůdcích a jiných faktorech.

Uměle se les vysadil na 19 929 hektarech, což je o 6% více, než předloňský rok. Přirozené zmlazení (rozuměj obnova) proběhlo na 4813 hektarech. Tolik k číslům, která mluví jasně ve prospěch lesníků. Avšak ve hře jsou další faktory, převážně stát s jeho normami k dosažení dotací, poptávka po vybraném druhu dřeva, nebo rychlost růstu.

Hlavním, ovšem dost opomíjeným problémem jsou převážně smrkové, či borové monokultury se všemi problémy z tohoto vyvozenými. V přírodě se monokultury běžně nevyskytují, snad jen rákosiny a invazivní druhy, které dokáží za jistých podmínek zlikvidovat původní rostlinstvo. Jakákoliv, ať už lesní, či zemědělská monokultura je náchylná vůči různým škůdcům, snižuje se biodiverzita, vzrůstá eroze půdy a až neschopnost zadržovat vodu. Pojďme se podívat blíže na monokultury smrkové. Ty nám na jednu stranu skýtají výborné dřevo s užitím ve stavebnictví, nábytkářství, na stranu druhou ale nejsou dostatečně odolné vůči povětrnostním vlivům, jak jsme se mohli přesvědčit nedávno. Jen na Luhačovicku spadlo přes 4000 m³ smrkového dřeva během jediné vichřice. Nehledě na možné následky, ublížení na zdraví a jiné, jaké mohou takovéto polomy napáchat.

Proto je nejen pro mne důležité pochopit, že pravda se neskrývá (alespoň u nás v Česku) ve vázání se ke pamětnímu tisíciletému stromu, jako tak v pochopení přírodních procesů a co největšímu přiblížení se k nim. Ekologií je udržovat a vysazovat nejen lidem prospěšné stromy, nýbrž i druhy, které budou přirozeně rozšiřovat biotopy rostlin i živočichů a zkvalitňovat ochranné prvky. Tím se bude skladba lesa více méně blížit přírodní sukcesi a bude zde hrát roli vyváženost. 

To je důvod, proč nejsem LES, ale člověk co LES miluje. I proto jsem už párkrát les od odpadků čistil a vždy, když ho navštívím, se podřizuji jeho pravidlům. Ano, někdy i s motorovou pilou v ruce.