Nic
Poznenáhlu přichází uvědomění já. Stovek, tisícu, ba miliónů Já. Všechny touhy, neprožité i realizované bolesti a lásky se vznáší jsoucnem a čekají, jako semena, na správné podmínky projevení. A ty se objevují stále znovu a znovu při všech těch životech, kterými jsem prošel. Tisíce chvil se vrší na hoře, hoře karmy, ale proč. Vše je učení jednoty.
Pak náhle se proháním větrem, jsem vítr. Jsem horou, jež svým svitem zalévá právě se probouzející slunce a tyčím se tu již tisíciletí, pomalu rostu a vidím růsty i pády menších tvorů. Zažívám neprožité, jsem slunce paprsek pronikající tmou, prapůvodní tmou, prosvětluji ji a zahřívám.
Toliko životů, kterými se ubírá Ja, tolik strasti a utrpení, mnoho radosti zažil jsem a prožívám.
Hora veselá
zpátky má svou bradu,
Sola står opp !
Příběh Inky
Mé ruce křídly ptáka jsou. Spoutané. Nemohu, seč se snažím sebevíc, je roztáhnout, uletět. Ach svoboda. Pláču.
Pomalu otevírám svá ztežklá víčka. Vidím nohy. Končetiny mne, Inky. Ruce mé jsou jako v ohni, nemohu s něma hnout. Pozvolna zvedám svou ztežklo hlavu až je uvidím, svázané v zápěstí nad ní. Visím uvázaný v jakési temné jeskyni. Jen nejasné světlo pochodně se komíhá po hrubě otesaných stěnách z tvrdého kamene.
Cítím smutek. Brzo zde zemřu. Lítost. Lítost nad těmi, kdo dali přednost žluti kamene před láskou.
Chlad plní celou jeskyni. Už přichází. Závoj temnoty halí mé tělo. Bojím se. Sám. Pláču a oddávám se. Sám. Se všemi v srdci.
❤️❤️❤️💜💜💜🥲😢🤫
OdpovědětVymazatDíky :)
Vymazat