Franta, s vyplým křovinořezem u pasu, se zastaví na malém návrší. Nedaleko postává Josef u své dílny. Telefonuje. Franta kouká níž, do krajiny. Telefón zaklapne.
„Zdar strécu,“ ozvou se kroky za jeho zády. František si otře pot, posune klobouk z čela.
„Tož Jóžo, mám to hotové!“
„Dneska je ale parno, co?“ Josef se zastaví vedle. Oba koukají na Frantovu ženu. Šlape kus pod nimi za zvuku jejího vyžínače. Zastaví u masivní kulatiny, chcípne stroj a shodí ho z ramen a usadí se.
„Ty eště furt bafáš?“ střelí Josef očima na ruce kámoše, „sem myslel, žes přestal!“
Franta olízne papírek: „ále. Přestal a zas začal, vole!“ Odplivne si a zapálí cigaretu.
„Aha. A co ta tvoja, též hulí?“
„Hmm...cíga?“ zarazí se Franta. Žebych už fakt hulil moc trávy, napadne jej.Historka ze života, kterou jsem zpracoval dnes ráno v lese.
