Bílá perla Indie, Taj Mahal

 Klenot ze sedmi největších, Taj Mahal tyčí se nad řekou, jednou ze čtyř posvátných, Yamunou. Vystavěn byl v dobách Mughalů, vládců s kořeny v mongolské říši, u samotného Čingischána. Za jejich časů Indie vzkvétala jak po stránkách vojenských a v diplomacii, tak i úzkými styky s Islámem, pronikavšim umělecké aspekty té doby.

Právě Shah Jahan, panující v letech 1628-1658, nechal vystavět tuto monumentální stavbu na počest své předčasné zemřelé ženy. Ardžumand Bannu Begum, lépe známá jejím oficiálním palácovým jménem Mumtaz Mahal, byla poslední ze tří manželek, avšak Shah ji neskonale miloval a jako jedinou si ji bral z lásky. První na dohodu rodičů si vzal a druhou, protože výhodný sňatek přinášela. Taj Mahal je vlastně zkratka jejího jména, které znamená “Ta jedna z paláce.“ Dala mu čtrnáct dětí a při porodu posledního zemřela. Shah se na jedno léto uzavřel společnosti a jeho smutek vyvrcholil v této nádherné stavbě.

Velkolepost Taj Mahalu byla vykoupena téměř 5 miliony rupií ze státní kasy a 22-ma lety tvrdé práce přibližně 20 tisíc řemeslníků. Samotná hrobka je vystavěna z mramoru bílého jako dech smrti, dováženého z téměř 3 set kilometrů vzdáleného lomu v Makraně, pouštním městě Rajastanu na zádech buvolů. Záměrným dekorativním prvkem využitým zdatnými kameníky je různorodá barevnost měnící se podle denní doby a tak se tento klenot může pyšnit zlatavou při východu slunce, nachovou při jeho západu anebo bílou při úplňku. Tato hra světla je symbolickou přítomností Allaha, který není nikdy reprezentovaný ve fysické formě. Pro úplné ocenění by však jeden musel strávit u Taj Mahalu celý den od rozbřesku až po hlubokou noc.

Součástí stavby je i velkolepé zdobení polodrahokamy-onyx, ametyst, lapis lazuli, tyrkys, nefrit, krystaly, korály a perly, do Agry dováženými z Persie, Ruska, Afghanistanu, Tibetu, Číny a Jížní Ameriky. Překrásné květinové vzory, vytesané a vyložené přímo do mramoru, zdobí kulovité portály a stropy 72 metrů vysoké hlavní budovy. Kolem čtyř vstupních bran, v každém světovém směru, jsou zdobeným arabským písmem vytesány verše z Koránu, načež kameníci použili důmyslnou metodu a slova se, čím jsou výš, rozchází, čímž má čtenář dojem jednolitého textu.

Popsaný bengálským básníkem Rabindranatem Tagorem stojí Taj Mahal v rozlehlé obezděné zahradě jako “kapka na tváři věčnosti“. O několik století dříve napsal indický básník islámského vyznání Amir Khusro krátké dvouverší, které bych si na závěr rád vypůjčil.

Jestli je na zemi ráj,

je to tady, je to tady, je to tady.

Amir Khusro (1253-1325)