Ku poslechu
.jpg)
Přišel
sem teprve nedávno, i když už je to jako věky. Kouř podzimních
ohňu se táhne modravou oblohou, stoupá vysoko, výš a výš, mizí
za větrem rozfoukaným lesem. Voda líně olizuje kamení v potoku
vzadu, za domem a zbytek stáda pobíhá v pozdně zapadajícím
slunci. Sem tu jen já, osamělý poutník, hledající cosi.
Ona už si na mě jen steží vzpomene, moudří říkají "takhle
to chodí, hošku". Marně upamatovávám se v teplo jejího
těla, dech, jímž živila mě. Ale ta vůne. Vůně, jež linula se
kudykoliv prošla, jemně se točila a prostupovala chřípím,
zanechávajíc neznatelnou stopu pomíjivější než sykot slunce na
hladině oceánu.
Obrysy pozdně sluncem zalitých skal- podzim se blíží.
-Lomsætra
Ohlušující
ticho, tahnoucí se hvozdy, lesy bez začátku či konce, ni lístek
nezachřestí, mechy, tiché obecenstvo věků, jež beze spatření
mírně plynou, obrůstaji veliké ty obry, giganty času, snad oni povedou
mne, třeba jsou tyto místem, kudy ONA toulala se kdys? Doba, prostor,
voda uplývá, rostu a zapomínám. Uź jen málo v tebe sním, i
přese to, cos byla mi, má nejdražší AUDHUMLO. Vzpomínky,
rozzáří i chmurný den, avšak přátele čekají mne teď. Jdu.
Bežím. Cválám a nechávám se unést našimi hrami přese všední
den, novýma dobrodružstvíma, co čekají mě...
V
rozptýlené lístky zbytečně nevzlykej,
Ani
pro Zí- třejší marný pláč,
Šťastná
buď teď, Drahá Lásko, a nelituj
Že každý okamžik naší
vášne může zmřít.
-Omar
Khayam
.jpg)
