Já a má drahá žena Eva jsme se rozhodli pro život na hoře, pryč od očí měst, hluku a smogu. Na hoře čisté a jihu dalekém, až u samotných hranic se Slovenskem stojí plechová budka pro srdíčka při smrkovém houští. Tady usazení se snažíme rozvíjet zahradu permakultůrně, s houfem koček a psem hlídačem.

Právě sem Vám přinášíme nějaké z darů té naší malé zahrádky, a sice formou mastiček. Jedna výjde na sto pětatřicet korun.

Aktuálně nabízíme tři druhy, levandulková, šípková a heřmánková, jejichž síla je extrahována za nocí měsíčných v olej kokosový. Žena je poté stáčela do lahviček s obsahem 50 ml. Možno odebírati u nás formou výletu, anebo poštovním panáčkem.

Momentálně se nám macerují i z dalších druhů : mast konopím provoněná, chladící matovomeduňková, aloe vera, bolesti uklidňující hřebíčková, mateřídoušková a nakonec i z místních pampelišek. Ne, nedivte se, máme i sušené zásoby bylinek.

Matcha kuličky, zelenavé kouzlo Japonska

Vegetariánský a bezlepkový recept

Recept, který se před Vámi otevírá, je souborem instrukcí pro přípravu báječné delikatesy s chutí japonských čajových zahrad. Vkrádá se Vám do mysli otázka, copak že to vlastně je ta Matcha?

Matcha, zelený čaj umletý na prášek pomocí žulových kamenů pochází z nejkvalitnějších odrůd čajovníků japonských čajových plantáží, starých až 800 let.

Legendy praví, že prvním japonským mistrem čaje byl zenový mnich Eisai a rozšířil jeho pití ne pro léčivé účinky, nýbrž pro čaj samotný. Ruku v ruce s pitím šel i čajový obřad, jehož podání má všem přísedím pomoct s uvědoměním si tady a teď, udržením bdělé pozornosti a mimo jiné i vnést do života estétickou krásu dokonale prováděných úkonů.

Teď už přejděme k receptu samotnému :

Matcha prášek 10 g

Sušené mléko plnotučné 150 g

(případně může být i polotučné, chuť to změní minimálně)

Sušená syrovátka 150 g

Kondenzované mléko 100-200 ml

(dle vašeho mlsného jazýčku)

Slunečnicový, případně olivový olej 20 ml

(z vlastní zkušenosti doporučuji vyhnout se řepkovému oleji, kvůli jeho chuti)

Tu postup kuličkování najdeme :

V první řadě si musíme připravit “těsto“. Do větší mísy nasypeme mléko i syrovátku, přidáme třetinu množstvi Matchi a promícháme. Nejvíce se mi osvědčilo miskou párkrát zabouchat o hranu druhé ruky. Zbylý prášek umístíme do nějaké mal misky, nebo kelímku od salátu.

Poté co je směs řádně smíchaná přidáme olej, trochu prohněteme prsty a nakonec přiléváme kondenzované mléko. Ze začátku raději přilejte méně, rukou promíchejte těsto a pokud je suché, proces opakujte. Dobré těsto by mělo držet tvar, být na povrchu trošku mastné, nemělo by lepit anebo se rozpadat.

Na finále si omyjeme a otřeme ruce, beztak jsou už celé zaneřáděné těstem, takže můžeme i ochutnat. Připravíme si mističku se zbylou Matchou a z těsta uždibujeme kousek za kouskem, vkládáme do dlaní a krouživými pohyby vytváříme kuličky. Velikost si určujeme sami podle nabraného těsta, takže chcete li kouli jednu, prostě uválejte malý balónek. Malá radake konci, netlačte moc na těsto, jinak se Vám kuličky budou šišatět, nebo rozpadat. Posledním krokem pak je každou jednu kuličku vyválet v Matcha lóži, oklepat a položit do misky.

Konzumovat se dají hned po uválení, nebo je můžeme na chvíli zamrazit, zachladit, aby nás pak ochladily.

Přeju příjemné kuličkování.    

Bílá perla Indie, Taj Mahal

 Klenot ze sedmi největších, Taj Mahal tyčí se nad řekou, jednou ze čtyř posvátných, Yamunou. Vystavěn byl v dobách Mughalů, vládců s kořeny v mongolské říši, u samotného Čingischána. Za jejich časů Indie vzkvétala jak po stránkách vojenských a v diplomacii, tak i úzkými styky s Islámem, pronikavšim umělecké aspekty té doby.

Právě Shah Jahan, panující v letech 1628-1658, nechal vystavět tuto monumentální stavbu na počest své předčasné zemřelé ženy. Ardžumand Bannu Begum, lépe známá jejím oficiálním palácovým jménem Mumtaz Mahal, byla poslední ze tří manželek, avšak Shah ji neskonale miloval a jako jedinou si ji bral z lásky. První na dohodu rodičů si vzal a druhou, protože výhodný sňatek přinášela. Taj Mahal je vlastně zkratka jejího jména, které znamená “Ta jedna z paláce.“ Dala mu čtrnáct dětí a při porodu posledního zemřela. Shah se na jedno léto uzavřel společnosti a jeho smutek vyvrcholil v této nádherné stavbě.

Velkolepost Taj Mahalu byla vykoupena téměř 5 miliony rupií ze státní kasy a 22-ma lety tvrdé práce přibližně 20 tisíc řemeslníků. Samotná hrobka je vystavěna z mramoru bílého jako dech smrti, dováženého z téměř 3 set kilometrů vzdáleného lomu v Makraně, pouštním městě Rajastanu na zádech buvolů. Záměrným dekorativním prvkem využitým zdatnými kameníky je různorodá barevnost měnící se podle denní doby a tak se tento klenot může pyšnit zlatavou při východu slunce, nachovou při jeho západu anebo bílou při úplňku. Tato hra světla je symbolickou přítomností Allaha, který není nikdy reprezentovaný ve fysické formě. Pro úplné ocenění by však jeden musel strávit u Taj Mahalu celý den od rozbřesku až po hlubokou noc.

Součástí stavby je i velkolepé zdobení polodrahokamy-onyx, ametyst, lapis lazuli, tyrkys, nefrit, krystaly, korály a perly, do Agry dováženými z Persie, Ruska, Afghanistanu, Tibetu, Číny a Jížní Ameriky. Překrásné květinové vzory, vytesané a vyložené přímo do mramoru, zdobí kulovité portály a stropy 72 metrů vysoké hlavní budovy. Kolem čtyř vstupních bran, v každém světovém směru, jsou zdobeným arabským písmem vytesány verše z Koránu, načež kameníci použili důmyslnou metodu a slova se, čím jsou výš, rozchází, čímž má čtenář dojem jednolitého textu.

Popsaný bengálským básníkem Rabindranatem Tagorem stojí Taj Mahal v rozlehlé obezděné zahradě jako “kapka na tváři věčnosti“. O několik století dříve napsal indický básník islámského vyznání Amir Khusro krátké dvouverší, které bych si na závěr rád vypůjčil.

Jestli je na zemi ráj,

je to tady, je to tady, je to tady.

Amir Khusro (1253-1325)

Žárlivost a Buddha Šákjamuni

Ze začátku bych rozebral, co to vůbec žárlivost je. Stav, kdy se Vám svírá žaludek při jakékoliv představě Vaší partnerky, partnera v rozmluvě, nebo jakékoli jiné činnosti s někým jiným. Nemyslím tím sex, nebo jiné intimní kontakty, pak jde samozřejmě o opodstatněné pocity, patřící spíše na pole vzteku, agrese.
Žárlit, tedy emocionálně vysilovat sebe neustálými, často nepodloženými úvahami a strachem o toho druhého, je velmi lehké a dovolím si říct, že každý z nás určitě alespoň jednou v životě zažárlil. On samotný proces žárlení přichází v případě, že člověk začne považovat své Ego a Já za něco nadřazeného ostatním. Čím více je představa Já a Moje silnější, tím se člověk více zamotává do přímého prožívání “pekla“ tady na zemi, tím více upadá do tohoto konceptu a roste zdání propasti mezi Já a Ty, hlubiny způsobující roztrženost a nezbytně touhu mít To co nemám.

Mája

Podle, ale nejen, buddhistické tradice vnímání světa, je vše projevené kolem nás nazýváno Mája, iluze. Pouze hra našich smyslů a vysvětlení našich předků vytváří námi vnímaný svět a veškeré jevy v něm obsažené. Lidé často říkají „Já jsem tak šťastný,“ nebo „“Já bych chtěl být tak šťastný,“ snažíce si tento stav udržet, ale pro změnu „toto trápení není mé, Já ho nechci, kéž bych byl opět šťastný,“ s touhou nejrychlejšího návratu do “normálu“. Jenže tato forma ulpívání na věcech a osobách pak v konečném důsledku přináší strast, protože nic není trvalé a nakonec vyvane, odejde. Pakliže příjmeme tuto myšlenku zjístíme, že čím více budeme ulpívat, tím více budeme ve světě usazení a utrpení se bude zdát silnější. I přes pocit nekonečného štestí se jednou Náš stav vrátí do prázdnoty, vyvane. Protože posledním přichozím je Smrt. To, co zde nazývám smrtí nemusí být jen zánik fyzický, ale i konec mentální, ustání všech vjemů.
I přes zdání pevnosti kamene, se ten obrací v prach. Jediné pochopení nekonečnosti, nebo nesmrtelnosti leží v reinkarnaci ducha. Ale to už je jiné učení.
Podle Buddhy, docela obyčejného chlapíka, který pouze prozkoumal své nitro, existují čtyři vznešené pravdy.

Ulpívání

Najděme si, každý jeden z nás, věc či osobu, která je nám nejbližší. Ano, mohou to být maminky, tatínkové, děti, zvířata, ale i rychlá auta či krásné šperky. Mohl bych pokračovat donekonečna, jmenovat další a další z věcí Nás obklopujících, ale pojďme lapit to podstatné. Představte si, že taková osoba, zvíře nebo věc dojde svého konce. Přichází smutek, jeden z “negativních“ pocitů a častokrát bývá následován právě žárlivostí. Proč já, proč ne on? Tamten člověk stále má To, co já ne. Já to chci.
Vždy bude na světě někdo, kdo má větší svaly, kdo je vtipnější, je krásnější, je inteligentnější, ale svou podstatou je jakékoliv toto smýšlení prázdné, a to protože zde, na hmotném světě, není nic, co by bylo trvalé, co by nepodléhalo někdy pomalé, jindy rychlejší zkáze.

Uvědomění

Protože jak už Buddha Shakyamuni řekl, toto tělo není mé a ani smysly, na tomto světě není ničeho, co bych vlastnil a proto ani druhé osoby nevlastním, tedy žárlivost je něco co se mne netýká. Ano, jistěže se s tělem ztotožňujeme, ale právě ta hloubka Buddhových slov nám všem přináší uvědomění pravostí věcí takových, jaké jsou.
Před několika dny jsem byl na zenové meditaci. Zen (čínsky čchan) je buddhistická tradice, stejně jako ostatní, soustředěná na meditační pohroužení. Po zazenu, meditačním sezení s hlubokým soustředěním na prázdnotu byla má mysl čistá jako lotosový květ. Tuto chvíli jsem využil na rozmluvu s mistrem a ptal jsem se právě na žárlivost a zen. Odpověděl příběhem: „Žije laik, který často navštěvuje naše centrum a jednou mi nevzrušeně povídá, že jeho přítelkyně se mu po delší době svěřila, jak už k němu nic necítí a viděla se několikrát s jiným mužem. Tento laik posléze dodal, že své přítelkyni popřál jediné- ať je šťastná a jde tam, kam ji srdce vede.“ Hned se dostavily myšlenky, jak silná osobnost je tento muž, když dokáže ženě, kterou miluje popřát takovýto osud. Pak jsem si uvědomil, že jedinou součástí Nás, jež nám často nedovoluje takto jednat, je právě připoutanost. Mistr se na mne upřeně podíval a dodal: „komu z těchto dvou bytostí by prospělo, kdyby se snažili to držet pohromadě i za cenu slz a nářků?“
Takže pokud si každý jeden z nás uvědomí, že tento hmotný svět je opravdu tvořen věcmi pomíjivými, zjistí, že i smyslové vjemy a pocity jsou pomíjivé. Pak už je to jen krůček k tomu

začít

věci

pouštět ...

 

Břidlicový důl Radim, fotoreportáž

Budišov nad Budišovkou

Dnes se zaměřím na tento malý důl, zasazený v srdci lesů Vítkovska, i s jeho střídmější  strojní výbavou.

Důl Radim započal těžbu okolo roku 1850 a postupně prošel rukama řady majitelů. Původní chodby byly široké jen na důlní vozík a současní majitelé museli celé štoly uzpůsobit pro nynější težkou techniku. Pro srovnání se tehdejší výtěžnost pohybovala v rozmezí pouze 8-10 procent, zatímco dnes se zpracovává vše, co se vytěží a tak by se s mírnou nadsázkou tedy dalo říct, že i kamenný prach si přijde na své, což posunuje využití ke 100 procent.   

Kámen zde rostlý je sediment se svislým uložením, což dává horníkům výhodu- skála je samosvorná a není potřeba železných výztuží v chodbách. Celková délka chodeb je zhruba 2 kilometry s výškou 3 a šířkou 4 metry. Podotýkám, že se teží pouze na vrstevnici a chodby směřují spíše vzhůru, než pod zem, protože jít tímto směrem by přinášelo nemalá úskalí- je zde velké množství podzemní vody, která by se musela odčerpávat. 

Hlavním tahounem “party“ je univerzální nakládací stroj NSU 1E, ukončený upínací hlavou, na kterou si dle potřeby horníci uchytí potřebné nářadí- lopatu, frézu, pilu, vrtačku nebo zbíjecí kladivo. Dobývání kamene se dnes dělá právě tímto strojem a to tak, že se v chodbě prvně předrazí prostor široký 2 a hluboký 4, až 5 metrů a následně se pomocí pilového kotouče vyřezávají pásy požadované šíře a posledním krokem je jejich vylamování zbíjecím kladivem. Tento způsob je ke kameni mnohem šetrnější, než v komunistické éře používané trhací práce. Ty bohužel dokázaly kameny potrhat a narušit strukturu, což mnohdy vedlo k menší stabilitě a lámavosti.

Kameny se pak dopravují ven, pro další přebírku, pomocí 6 tunového dampra firmy Thwaites.

Důl prozatím těží jen kameny přírodnějšího charakteru, formátované pouze na velikost euro palet, do budoucna však majitelé plánují rozšířit výrobu a pomocí kamenických pil formátovat, vyrábět obklady a jiné. Jako hlavní cíl si majitelé stanovili se dopracovat ke kvalitě pro výrobu střešních tašek, protože z dob minulych stále přežívají nejznámější památky pokryte právě břidlicí z tohoto lomu- Pražský hrad, Týnský chrám, Chrám Sv. Víta a jiné.

Břidlice z tohoto lomu je modrošedá, až rezavá. Je nehořlavá, mrazuvzdorná a odolná proti povětrnostním vlivům. Obsah křemíku je vysoký (48%) a kámen ma velmi dobrou štěpnost a vynikající mechanickou pevnost. Proto i při malých tloušťkách, 4-8 cm, unese několik tun. 

O další práce se stará pásový nakladač Sunward a kolový nakladač Caterpillar.

Za spolupráci děkuji týmu dolu Radim.

Text Petr Kubeň

  

  

Čajování

Dnešní psaní o čaji a čajování Vás snad provede světem, jenž před Vámi otevírá své úžasné hlubiny chutí a vůní těch vzdálených exotických kontinentů. Když se řekne čaj, hned mi na mysl příjdou malé, sušené lístečky čajovníku čínského (Camellia Sinensis), louhující se volně ve vodě. Klasické pytlíkové čaje bývají nevalné kvality právě z toho důvodu, že mají původ ve zbytcích po přípravě čajů sypaných a z velké části jsou tvořeny zlomky a stonky . I když i mezi “pytlíky“ můžete najít pár kvalitních značek.

Dnes to hojně, celosvětově používané slovo čaj pochází z čínského znaku “čcha“ kantonské čínštiny, kterou přejali portugalští obchodníci svým „chá“, v českém překladu „čaj“. Či slovo “čche“, při výslovnostiTcovo﷽﷽﷽﷽﷽﷽ čaj tea v angličugalští ho cích po přípravě čajů sypaných. I když i mezi " Tchaj-wanské, převzaté  Holanďany. Proto například „tea“ v angličtině, „té“ v Norštině, či francouzské „thé“.

Čajů máme nepřeberné množství typů, respektive každá čajová zahrada nabízí své šlechtěné čaje, zařazené do několika kategorií.

Cesta čaje

Tu Vám chci z vlastní zkušenosti vypovědět počátek cesty čaje tak, jak jsem ji i s kamarádem objevil v Ilámu, východní oblasti Nepálu.

Po sklízení, kdy se na čajová políčka vydávají často celé rodiny, se nasbíraný čaj snese na zápraží domu a rozprostře se na bambusovou rohož. Takto se nechává zavadnout do druhého dne, načež se následně opět sejde parta lidí a dlaněmi válejí hrstě lístků tak, aby začly pouštět šťávu-fermentovaly. V případě čajů zelených se lístky ihned pokládají na síto rozpálené pece a po vysušení jsou hotové, zatímco lístky pro přípravu čajů černých se nechávají na téže rohoži pomalu fermentovat a zároveň prosychat přes noc. Druhý den se ještě dosušují nad pecí.

Úplně zvláštní je příprava čajů bílých. Tento druh je obzvláště ceněn mezi znalci pro jeho jemné nuance chutí, jež nabízí. Sběrači sbírají pouze horní tipsy, tedy první, ještě nerozvinuté lístky. Ty se potom suší na rohoži v polostínu bez jakékoliv další manipulace, tedy i bez fermentace, dokud nejsou úplně suché. 

Čaje zelené

Nevětším producentem zelených čajů je jistě Čína a dokonce se říká, že tradiční příprava pochází právě odsud. Od čajů červených (u nás, díky špatné transkripci černých) se liší metodou fermentace a obsahem účinných látek.

Konvičku zeleného čaje si můžete vychutnat kdykoli během dne, avšak dle výše uvedené tradice by jste měli dodržovat rytmy čaje, řízené denní dobou. Tedy začínat den se šálkem silného černého čaje, během pochodů slunce popíjet méně silný čaj zelený a k večeru pak volit právě nízkoteinové, bílé čaje.

A tak ke spařování čaje-

Čistou, čerstvou vodu přivedete k varu. Do připravené konvičky a šálku nalijete malé množství této vody a vypláchnete, čímž se nádobí zároveň prohřeje. Dostatečné množství sypaného čaje ihned po vylití vody nasypete do konvičky. Znalec ví, že prohřátý porcelán čaj “rozvoní“ a nabídne proto osazenstvu ku potěše vůní. Po době, kdy teplota vody klesne na nějakých 70-80 stupňů konvičku zalejete a sléváte, nejlépe přes bambusové, či plastové sítko, dle toho, jak silný nápoj požadujete. Obecně platí, že chcete li silnější čaj, necháte lístky louhovat okolo dvou minut. Já, protože si rád vychutnávám jemné tóny, louhuju něco okolo minuty.

Ostatně vše je odvislé i od sorty čajů. Například vyšší sorty japonské Senchi Tamaryokucha stačí pro první nálev i 20 vteřin.

Každý další nálev stačí následovně prodloužit o půl až jednu minutku a voda může být také teplejší.

Jako další příklad uvádím můj oblíbený Lu Shan Yun Wu, v překladu Oblaka a mlhy, čaj patřící mezi deset nejznámějších čajů Číny, který zvládne nálevy čtyři až pět.

Dobrá volba je pak vietnamský zelený Thai Nguyen Thom Ngon, dávající dva povzbuzující nálevy.

Čaje černé

Mezi nejznámější černé čaje můžeme zařadit indický Darjeeling, Nilgiri, nepálský Ilam, určitě i Ceylon a Sri Lanku a v neposlední řadě čínský černý čaj převážně z prefektury Yunnan. Poslední jmenované jsou ovšem speciální sortou, takzvané Pchu Erh tea, čaje, jejichž příprava je veskrze zvláštní. Zde stojí za zmínku, že všechny typy Pchu Erh čaje se připravují v zelené, červené i bílé verzi. První dva poznáte podle jména- Sheng a Shu, tedy zelený a červený Pchu Erh.

Po sklizni se lístky navrší na malé kupky a nechávají se zavadat několik dní, následně se napařují a lisují do takzvaných čajových kostek (tea brick), nebo úlků. Příprava tohoto typu je odlišná od zbytku černých čajů, a to tak, že vetší množství čaje (na konvičku pro jednu osobu 3 až 4 čajové lžičky) se zaleje 90 stupňovou vodou a nechá se louhovat po dobu až 5 minut. Nálev má temnou, kávově rudou barvu a chuť je odvislá od typu Pchu Erhu, avšak začínajícího čajomílce může odradit svou typickou zemitostí. Čaj je vysocekofeinový a proto nedoporučuji míchat s kávou.

Za pár slov stojí Darjeeling, či sousední Ilam. Všechny zdejší čajové zahrady se rozpínají na úpatí Himalayi, místní nestálé klima čajovníkům poskytuje dostatek vláhy, stejně jako subtropické teploty. V nadmořské výšce přes 2000 metrů najdete kolem městečka jeá suné zteriál zdá se býtišek lístků postaví špičkou ený a červený Pchu Erh.Darjeeling rozprostřeno na 80 různých zahrad, produkujících několik tisíc tun vysoce kvalitního, “královského“ čaje ročně. Sklízení se provádí zásadně ručně a následně se produkt vysušuje na starých strojích, pamatujících britskou koloniální éru. Čaj se zde sklízí několikrát ročně a podle druhu sklizně se označuje first flush, second flush a autumn flush (česky jarní, letní a monzunová sklizeň).

Nejoblíbenější z těchto sklizní je právě ta první, jarní, kdy čaj dosahuje chuti černých, se stále zůstávajícím nádechem zelených čajů.

Ku přípravě bych doporučil brzké odpoledne, kdy slunce ještě neztratilo sílu, ale už tak nepálí. Vychutnat si můžete dva, i tři nálevy zlatavé barvy. Opět nechte převařit vodu a vypláchněte konvičku i se šálky. 2-3 čajové lžičky vhoďte do vyhřáté konvičky a zalejte vodou o teplotě 80-85 stupňů. Slévat můžete po uplynutí 3-4 minut. Takto připravený čaj vás může překvapit svěžím, zeleným polechtáním s následujícími svíravými tóny uzavárajícími tento skvost. Výbornou volbou jsou jistě čaje zahrad Castleton, Oaks či Thurbo.

Stejným postupem přípravy bych poctil i čaje zahrad Ilámských, přesněji Ilam Fikkal. Tady jsme na místní malé zahradě s kamarádem strávili 14 dní a čaj si zamilovali. Pan domácí připravoval každé ráno silný, černý nápoj velmi prostým způsobem. Uvařil vodu, do větší konvice nasypal zhruba hrst lístků a zalil přímo vařící vodou. Po několika minutách už jsme pili, bez slévání, každý si jednoduše nalil přes sítko do hrnečku.  

Čaje polozelené

Speciální, za ohlédnutí se stojící sortou jsou jistě čaje polofermentované-Oolongy (čteno Wulong). Pochází z Číny a Tchaj Wanu a tajemstvím jejich přípravy je rychle zavadání na prudkém slunci s následným rolováním do kuliček. Nejznámějším a pro mne nejchutnějším je Tie Guan Yin-železná bohyně milosrdenství.

Kung Fu Cha-tak se jmenuje speciální příprava tohoto druhu čaje. Nejlépe, když budete mít sadu menšího servisu-konvičky i se šálky, vhodný materiál se zdá být ixing.

Opět přivedete vodu k varu, připravené množství čaje (konvičku naplňujete do půlky čajem, proto je vhodnější malá konvička) zalejte právě vařící vodou a ihned vylijte. Jde o takzvaný čistící nálev.

Pak už zalévejte vodou schlazenou na teplotu 85-90 stupňů. Po zalití počkejte 1-2 minutky, slejte a při pití zároveň zalejte další nálev. Většina oolongů snese 5-7 nálevů a dá Vám nápoj žlutozelené barvy a zvláštní, skoro mléčné chuti. Po každém dalším zalití se Vám navíc čajové lístky v konvičce více a více rozevírají a tak můžete vychutnat mimo jiné i estetickou stránku tohoto čaje.

Čaje bílé

Původ tohoto nápoje je v Číně a patří k nejvzácnější sortě čajů proto, že může být sbírán jen na začátku první sklizně a to pouze z některých čajovníku. Každý sběrač trhá jen vrchní, nerozvinutý lístek a po nasbírání dostatečného množství se material nechá zavadnout a na slunci usuší. V dřívějších dobách byl tento čaj tak vzácný, že směl být popíjen pouze císařem.

Mou osobní volbou není žádný jiný, než právě Yin Zhen, stříbrné jehličky, nejkvalitnější bílý čaj.

Jeho příprava je snadná, po převaření vody vypláchněte čajové nářadí a prohřejete konvičku. Do ní nasypete okolo malé hrsti lístků a zalejete vodou o teplotě 85-90 stupňů. Louhujete 2-3 minuty. Zvláštností tohoto čaje je mimo jiné to, že se při louhování většina lístků postaví ve vodě špičkou vzhůru a vytváří tak dojem jehliček.

 Některé typy snesou dva, jiné i tři nálevy. Bíle čaje mají obsahově nejméně teinu, proto je možné si zpříjemnit i pozdní večer dobrým šálkem.

Koupě čajů

Ať už si říkáte, že koupit kvalitní čaj je jednoduché, vyvedu Vás z omylu. Důležité pro dobrou koupi jsou hned několikeré věci. První věc je jasná-může se zdát, že se dá koupit čaj i na internetu, ale Vaši první koupi bych Vám určitě doporučil svěřit se do rukou odborníků, tedy nejčastěji lidem v čajovnách. Určitě je dobré předmět obchodu vidět, případně ochutnat a přičichnout.

Druhá věc-nenakupujte v pochybných prodejnách, kde najdete veliké množství čaje v průhledných dózách. Ty čaji určitě nesvědčí. Tou poslední věcí je, aby čaj nebyl špatně uskladněn vedle kávy, květin a jiných voňavých prvků. Velkou vlastností této byliny totiž je pohlcování pachů nejrozličnějších a následná degradace.

Třetí věc-nenakupujte veliké zásoby všelijakých čajů, spíše si postupným zkoušením vyberte nejoblíbenější sorty a ty mějte v zásobě.

Text Petr KubeňTcovo﷽﷽﷽﷽﷽﷽ čaj tea v angličugalští ho cích po přípravě čajů sypaných. I když i mezi "VTieT.

Čau lidičkové dobří,

rádi bychom Vás já a moje děvče pozvali na pomoc k nám, na Slovácko. Je to krásná část Moravy, proslavená místními vinařstvími a barevným folklórem, usazená na východním rohu České Republiky. Od března, možná dubna, začínáme stavět náš slaměný domek a hodila by se nám jakákoliv pomoc. Jinak pokud chcete přijet, strávit nějaké chvíle v kouzelné přírodě Slovácka a pomoct, jste srdečně vítáni.

Nabídnout můžeme jídlo chutí všelikých, však vegetariánské a nocleh, s vlastním spacákem. Pište dopředu, abychom se mohli domluvit.

                                                                                       

                                                                                       Děkujeme.

                                                                                   Petr a Eva

Hi good guys,

we, i mean me and my girl, would love to invite you to help us at Slovacko. It is beautiful part of Moravian region famous for its winery and colourful folklore, seated down at the east corner of Czech Republic. We´re starting to build our straw house at march, maybe april and could be handy for us with any help. Otherwise if you wanna spend some magical time over here, in beautiful nature of Bile Karpaty hills, even help us, you are mostly welcomed.

We´ll offer you the taste of all kinds of vegetarian food and place to calm sleep with your own sleepbag. Write in advance, so we can manage out all the necessaries.

Thousand of thanx.

Petr and Eva.